Petr Tomaštík: „Dovedu si představit, jaké to je, být slepý.“

Aa group ve známost vešlo zejména díky svým plastickým obrazům z hovězí kůže, které jsou uzpůsobeny vnímání nevidomých. Jeden z nich byl dokonce zařazen mezi dary pro amerického prezidenta Obamu při jeho předloňské návštěvě ČR. Umělci nyní vytvořili pro lidi s tímto postižením unikátní magickou stolní hru s názvem Labyront. S jedním z nich – Petrem Tomaštíkem vám nyní přinášíme rozhovor…

Můžete popsat, co Vás přivedlo k práci pro nevidomé?

Na konci roku 2008 se výtvarná skupina aagroup.cz začala zabývat experimentálním projektem reliéfních haptických obrazů pro nevidomé. Vytvořili jsme osvěžující, objevný a originální způsob výroby obrazů, které jsou určeny nejen pro nevidomé. Po úspěšných testech a výstavě v Brně jsme se  představili v domácím i zahraničním prostředí a nabídli tak obrazy  veřejnosti doslova k „prodotýkání“. Hry pro nevidomé jsou dalším projektem, který tvoříme v odborném týmu. Jako první jsme zpracovali stolní hru LABYRONT, na níž jsme mohli zúročit letité zkušenosti.

 

Co bylo podstatou celého projektu Labyront ?

Hra Labyront, ač se dá modifikovat i pro vidomé,  v podstatě navazuje na projekt haptických obrazů. Tam vlastně vznikla myšlenka propracovat přímo obraz na hru a udělat to přímo pro nevidomé. Hra má více variant, jsou různé verze, barevné i nebarevné, plastové, dřevené a kovové, mají různý tvar.

 

V jaké fázi je jeho výroba? Už se dá tato hra koupit na pultech obchodů?

V prodeji je zatím papírová a dřevěná verze pro vidomé, ale pokud jde o variantu i pro nevidomé, tady se výroba  trošku protáhla,  nyní jde hlavně o finance. Nevidomí mají speciální potřeby, které se musí splnit. Jde například o přepracování jednotlivých znaků a částí hry.

 

Můžete vysvětlil,  proč jste se vy osobně dal na to, abyste vytvořil hru pro nevidomé, respektive s jakým cílem?

Vzniklo to jednou v ateliéru, když jsme tvořili obraz do Španělska. No a když  už nám šli obrazy pro nevidomé, tak jsme si řekli, proč bychom nezkusili i hru. Děti byly rády a slib byl na světě.

 

Máte někoho jako svůj umělecký vzor?

Ne, to určitě ne. (úsměv) Vlastně všichni ti, kteří jsou se mnou spjatí,  jsou samostatní a originální. A přece těch umělců tvořících v oblasti haptických obrazů není až tak mnoho.

 

Co jsou to vlastně  ty haptické obrazy?

V podstatě jsou to dotykové obrazy. Náplň díla tvoří převážně reliéf.

 

Uměl byste si představit, že byste byl slepý i vy?

Určitě, stačí zavřít přece oči a vydržet co nejdéle je neotevírat. Tito lidé chtějí rovněž žít jako my, dělat všechno jako my a i když se to zdá jako dost veliký hendikep, tak to úplně není pravda. Tihle lidé svět vnímají prostě jinak než vidomí a vypracovali si pozoruhodné vnímání.

 

Jak jste začínal svojí kariéru umělce?

Tvorba výtvarná mě doprovází od útlého věku. Bylo spíš zásadním rozhodnutím, jestli v činnosti setrvat nebo ne.

 

Prozradíte nám, do jakých projektů se ještě chystáte nebo do čeho byste se chtěl pustit?

V prvním řade je třeba dokončit to, co je už rozpracováno. A pak bychom se rádi pustili i do věcí nadnárodního charakteru, kde už je potřeba větší tým.

 

Budete pokračovat i nadále i tímto směrem? Myslím v práci pro nevidomé…

Rozhodně chceme v práci pro nevidomé pokračovat. Rádi bychom dovedli ke zdárnému konci velký kovový Labyront. Dále pak máme rozpracován speciální Labyront pro děti od čtyř let, který se hraje jen s barevnou kostkou a dokončili jsme návrhy několika dalších stolních her.